Palmový olej a jeho účinky na vaše zdraví

Palmový olej patří celosvětově mezi nejpoužívanější rostlinné oleje. V roce 2012 představoval palmový olej téměř třetinu veškeré celosvětové produkce olejů a tuků a překonal na prvním místě do té doby vedoucí sójový olej. Vyrábí se z plodu africké palmy Elaiis guineensis, a to ve dvou formách, buďto jako palmojádrový olej ze semen plodu, nebo jako palmový olej z oplodí palmy. Oba druhy oleje se poměrně významně liší svým složením jednotlivých mastných kyselin.

Ekologická pohroma v Malajsii a Indonésii

Největšími producenty palmového oleje jsou Malajsie a Indonésie (původně africká palma sem byla dovezena portugalskými kolonisty), které jsou zodpovědné za 86 % celosvětové produkce palmového oleje. V těchto oblastech představuje výroba palmového oleje také největší ekologický problém, neboť zde dochází k drancování původního deštného pralesa.

Ten je vypalován a nahrazován palmovými plantážemi. Problém je to opravdu gigantický – podle údajů z roku 2015 se stala Indonésie těmito aktivitami největším producentem emisí na světě a předčila dokonce i Spojené státy či pětkrát lidnatější Čínu.

Druhým, v poslední době velmi často diskutovaným problémem palmového oleje, je jeho nutriční složení.

Jaké jsou výhody palmového oleje?

1. Palmový olej je považován za nejbohatší zdroj vitaminů A a E.
2. Palmový olej, vzhledem k jeho vysokému obsahu nasycených mastných kyselin, je vhodnou náhradou ztužených tuků, při jejichž výrobě dochází ke vzniku zdraví škodlivých trans nenasycených mastných kyselin. Za výhodu lze také považovat, alespoň z pohledu srovnání s tuky živočišnými, že neobsahuje žádný cholesterol – toto ovšem platí pro všechny rostlinné tuky.

Proč je zdravotní hrozbou?

Fakt, že díky vysokému obsahu nasycených mastných kyselin lze palmovým olejem úspěšně nahrazovat ztužené tuky, je ovšem ve svém důsledku potenciální zdravotní hrozbou. Vysoký obsah nasycených tuků v naší stravě je dlouhodobě dáván do souvislosti s vysokým výskytem nadváhy, obezity, metabolického syndromu a obecně nemocí srdce a cév, ale i některých nádorových onemocnění.

Palmový olej obsahuje zhruba 50 % nasycených tuků, palmojádrový olej dokonce téměř 85 %! Což činí z palmového oleje spolu s kokosovým olejem suverénně nejhorší tuk po stránce zastoupení nasycených mastných kyselin, a to dokonce i ve srovnání s tolik kritizovaným vepřovým sádlem.

Dokonce i původní argument o vhodnosti náhrady ztužených tuků palmovým olejem dostal v poslední době velké trhliny, když se prokázalo, že konzumace palmového oleje vede ke zvýšení koncentrací škodlivého LDL cholesterolu v krvi, podobně jako u trans nenasycených mastných kyselin.

Experimentální údaje navíc ukazují, že zvýšený příjem nasycených tuků v naší stravě může ovlivňovat dokonce i vznik cukrovky a usnadňovat vznik a propagaci chronických zánětlivých změn v organismu, stejně tak jako nádorových onemocnění.

Máme zatím jen nepřímé důkazy. Je třeba nicméně dodat, že současná klinická medicína nemá dostatečně kvalitní a přesvědčivá data o škodlivosti palmového oleje, důkazy jsou spíše nepřímé. Je to dáno zejména faktem, že dosud nebyly provedeny kvalitní, robustní, dostatečně velké, dlouhodobé a nezávislé klinické studie, které by takové důkazy mohly přinést.

Přesto však existují velmi seriózní vědecké studie, které poukazují na potenciální nebezpečí palmového oleje. Za všechny lze jmenovat alespoň práci amerických a britských vědců publikovanou v prestižním časopise British Medical Journal v roce 2013.

Na základě složitých výpočtů dospěli tito lékaři a ekonomové k závěru, že pokud by se uvalila na palmový olej v Indii 20 % daň, vedlo by to k takovému snížení jeho spotřeby, že by toto opatření zabránilo během 10 let 363000 úmrtí v důsledku srdečního infarktu.

Výrobci zdravé výživy na to reagují

Za velmi chvályhodné lze pak v těchto souvislostech hodnotit snahy některých českých výrobců potravin. Kupříkladu společnost Emco ve svých klíčových produktech zdravé výživy (müsli, ovesné kaše a sušenky) palmový olej za olej řepkový a snížila tak zhruba na polovinu obsah nasycených mastných kyselin.
Celá problematika je však ještě složitější, neboť z výše uvedeného by se mohlo zdát, že nahradíme-li nasycené mastné kyseliny tuky nenasycenými, máme vyhráno. Ovšem záleží ještě velmi na tom, jaké nenasycené mastné kyseliny použijeme.

Polynenasycené mastné kyseliny rozdělujeme na omega-3 a omega-6, přičemž jen ty první lze považovat za zdravé. Přitom západní strava obsahuje mnohem více omega-6 mastných kyselin, než je vhodné (často 10-15:1 v neprospěch omega-3 mastných kyselin).

Co z toho vyplývá?

Je třeba vědět, které rostlinné oleje jsou nejzdravější – z pohledu zastoupení omega-3 mastných kyselin je to jednoznačně lněný olej. Je třeba si ale také hlídat svůj celkový příjem tuků – v České republice tvoří příjem energie z tuků více než 40 %, ačkoli toto číslo by mělo být menší než 30 %.